Mé jméno je Honza Chmelík. V kapele skládám, zpívám a hraju na kytaru. Na kytaru jsem začal hrát, jen co jsem byl schopný se k ní doplazit. Svoje dovednosti jsem pak začal prohlubovat u skvělého učitele kytary, Roberta Freie. Kromě DayDreams působím v několika kapelách a projektech. Jde například o Prague Rockabilly Cats, Bohemian Bards nebo Uši music band. V současnosti studuju na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Ve svém životě jsem nejvíc pyšný na brigádu v mlíkárně. Kromě mlíka se s oblibou věnuju skládání vlastní hudby, buď do kapely nebo jen tak pro sebe. Jsem taky profesionálním hráčem u táborových ohňů. Když se zrovna nezabývám hudbou, věnuju se počítačům a dělám, že tomu rozumím. Moje motto zní: Nevěř všemu co vidíš, i sůl vypadá jako cukr.
Petr Zavřel
baskytara
Zdarec všici, jmenuji se Petr Zavřel a jsem baskytarista DD’s už od samého počátku našeho snažení. Na baskytaru jsem se začal učit sám od střední školy, a proto to taky tak vypadá. Jsem posedlý hudbou ve všech směrech, a proto jsem se rozhodl studovat audio-inženýrství v Brně. Pokud chcete najít v kapele největšího protivu, hnidopicha a otravu, právě jste ho našli. Jestli ale hledáte něco pozitivního, bude to určitě moje Eliška s Gallienem, plná lednička a střecha nad hlavou pro každého, kdo se pěkně zeptá.
Ruda Požár
bicí
Rudolf je členem kapely již od pradávna. Podle tradice předávané ústně z generace na generaci, z otce na syna, z matky na dceru a tak dále nejprve vznikl svět, poté zahynuli dinosauři, následně vznikla kapela DayDreams a o několik setin vteřiny později se k ní připojil tento bicista. Následně nastala ve vesmíru rovnováha, která trvá beze změny doposud. Planety se točí, kytary a klávesy hrají a Ruda rozeznívá časoprostor údery paličkou na blánu céčka. Přetrvává však i nepříjemná otázka, zda bylo první vejce, nebo Tyrannosaurus rex.
Štěpán Zelenka
klávesy
Napiš něco Štěpáne
Adam Venhart
kytara
Přátelé, kamarádi. Je to něco málo přes rok, co jsem poprvé vstoupil do dveří CHKO Dolňácko, kde jsem se seznámil se třemi již téměř ohroženými druhy, Peťou, Rudkou a Štěpánem. S tím čtvrtým, Honzou, jsem se seznámil již na jednom táborovém hraní, kde mi nabídl, abych se připojil ke kapele. Samozřejmě jsem věděl o jakou kapelu se jedná a hned mi došlo, že to nebude jen tak, že to bude chtít „rovinu“. A tak se stalo, co se mělo stát a zanedlouho jsem byl v opojení lety prověřenou kombinací fuetu a hezky zteplalým Rychtářem. Kombinací pro mě doposud neznámou.
